Historie

Historie šumavského Kochánova

První zmínka o šumavském Kochánovu jako takovém je z roku 1336, kdy Kochánov, jakožto jedna z obcí je darována vlastníky – Pány z Boru, kteří mj postavili v letech 1318-1360 hrad Velhartice, klášteru Křižovníků. Darování tehdy potvrdil papež Benedikt XII roku 1334 a král Jan Lucemburský listinou z 10.2.1336. Jednalo se patrně o Dolní Kochánov. Území, jehož součástí Kochánov bylo nazýváno Královský Hvozd.

Následně ve Středověku přecházelo vlastnictví mezi Pány z Hradce, Pány z Velhartic, Pány z Janovic, Lovci z Jarkovic.

Dle prvních písemných doložených staveni z r. 1592 v kochánovské části Hvozdu je zřejmé, že k hlavnímu osídlování v oblasti pozdějšího Kochánova dochází mezi lety 1580 – 1600.

První zmínka o chalupě je vztažena ke kochánovské studánce pod zídkou a to v Komisní obchůzce hranic Hvozdu ze 16.5.1618. V roce 1640 došlo k rozdělení Hvozdu na Horní a Dolní Rychty. Jedna z Horních Rychet je tak Kochet Gericht (chalupa citovaná „Nad Kochánovem“ – pozdější č.p. 40 Schmiedlů).

V roce 1654 je vypracován tzv. soupis selských statků – Berní Rula, ve které byli zaznamenáni rolníci, chalupníci a zahradníci hosdpodařící v rychtě Kochánov. Následuje Tereziánský Katastr 1713 a 1734,1770 číslování domů, 1788 Josefský Katastr a v roce 1837 Stabilní Katastr. Zde je uváděn jako vlastník č.p. 40 p. Josef Lerach.

Koncem 19. století Lerachovi (později Lerochovi) prodal dům č.p. 40 Schmiedlovým a zakoupili dům č.p. 37  – zmiňovaný jako Wenzelbauer, dnes U Zajíčků. V roce 1837 byl vlastníkem tohoto domu p. Schafhauser, který chalupu Lerochům prodal. (Leroch údajně zbohatl díky pašeráctví). V roce 1937 však objekt vyhořel od benzinového motoru a zděná stavba byla obnovena (již však bez boční stavby). V roce 1945 byla rodina Leroch vysídlena (paní Katharina a 5 dětí – Karl, Leopold, Alois, Katharina, Eduard). V šedesátých letech objekt získala paní Francová z Prahy a po její smrti jí vlastní její syn Leopold Franc. Schmiedlovi žili tedy v chalupě č.p. 40 po její koupi až do roku 1964. Dle historických záznamů vlastnili před válkou 27 ha pozemků.

Noví vlastníci chalupy Kochánov č.p. 40

Moji rodiče Marie a Jiří Kaplanovi jezdili každé léto trávit týden soustředění se sborem AMA (gregoriánský chorál) na samotu Volešek, která se nachází v k.ú. Hlavňovice a majitelé byli Klímovi ze Zvíkova. Od počátku šedesátých let měl chalupu pronajatou Pavel Sepekovský – restaurátor z Prahy, který chalupu využíval do roku 1987. Rodiče si prostředí Kochánova oblíbili a hledali případnou nemovitost k využití jakožto rekreační chalupy v této části Šumavy. V roce 1967, koncem srpna, se na základě informace od Pavla Sepekovského dozvěděli o prázdném a chátrajícím objektu chalupy na samotě, nacházející se, jako téměř poslední dům, který měl ještě šindelovou střechu, byť poškozenou, tak ještě opravitelnou. Okolní objekty, po vysídlení původních sudetských německých obyvatel, byly již ruiny bez střech, krovů a veškerých dřevěných prvků. Tehdy, koncem srpna, toto místo rodiče navštívili a maminka Marie pronesla památnou větu: „Táto, toto je naše pravé místo, tady budeme!“.

A tak to všechno začalo….

Chalupa Horní Kochánov č.p. 40 byla vlastněna a trvale obydlena manželi Theresií a Aloisem Schmiedlovými. Manželé Schmiedlovi nebyli vysídleni, jakožto smíšený pár, který získal osvědčení, že nekolaborovali s Říšským Německem během 2. světové války. Žili zde však po válce velice nuzně a skromně. Vlastnili krávu a dva voly, kterými orali políčko u chalupy, pěstovali brambory, pekli chleba v peci a do Petrovic na nákup chodili jen pro základní potraviny, jako sůl, cukr a snad mouku. Dle pamětníků měla paní Theresie důchod 70 Kč, ze kterého musel pár vyžít. Pan Alois, jakožto Němec neměl nárok na nic a tedy i polovina jejich veškerého majetku byl státní konfiskát.

Když dne 30.4.1964 zemřela paní Theresie Schmiedlová (nar. 11.10.1897) na chalupě, nechtěl pan Alois dále žít a zůstával s mrtvou manželkou v chalupě po několik dnů a i sám ochořel. Naštěstí ho nalezl p. Richard Hofman, původně obyvatel ze Spáleniště, který po válce dostal náhradou bývalý statek (původně hostinec) na Dolním Kochánově. Pomohl tehdy dostat nemocného pana Schmiedla do nemocnice v Sušici. Zde se pan Alois po určité době zotavil a již nechtěl o návratu na Horní Kochánov ani slyšet. Podařilo se ho umístit do Domova důchodců do zámečku v Kněžicích u Petrovic. Ještě déle než 20 let zde žil a chodil vždy v neděli do kostela v Petrovicích na nedělní mši – vysoký elegán s bílou hlavou. Dožil se požehnaného věku 92 let. Chalupa tak od května 1964 až do podzimu 1967 zůstala opuštěná a nebýt mých rodičů, čekal by jí stejný osud, jako řadu opuštěných vysídlených stavení v okolí, jako Karlbauer, Girgalbauer, Hanghausl. Za ty tři roky z chalupy zmizly okna, dveře, většina inventáře, střechou v západní straně začalo výrazně zatékat a tak její záchrana přišla na poslední chvíli. Nepomohla ani blízkost Vojenského výcvikového újezdu Dobrá Voda, kdy objekt občas sloužil jako stanoviště vojáků při cvičeních.

Manželé Schniedlovi měli jednu dceru – Marii Schniedlovou, narozenou 12.3.1938, která žila na Hořejším Těšově č.p. 10. Díky iniciativě tatínka, který od podzimu 1967 začal spolu s přáteli zachraňovat chátrající objekt nejnutnějšími stavebními pracemi – jako např. vyspravení střechy, aby chalupa přežila zimu 1967/68 se podařilo zastavit jinak nevyhnutelnou zkázu chalupy. Následně rodiče pátrali po vlastnických poměrech a tak se obrátili na Klatovského notáře JUDr. Bílka, který zjistil, že po zemřelé Theresii Schniedlové nebylo vůbec provedeno pozůstalostní řízení, neboť pozůstalí uvedli, že jmenovaná nezanechala vůbec žádný majetek. Na základě iniciativy tatínka bylo dodatečně toto řízení provedeno v roce 1970 a dne 26.1.1970 vydáno „rozhodnutí“ o vypořádání majetku: Vlastníkem poloviny majetku se stala dcera Marie Schmiedlová a druhá polovina propadla státu jako konfiskát. V roce 1976 (4.10) byly zbylé pozemky, původně patřící k hospodářství Kochánova č.p. 40 převedeny ze státu hospodářskou smlouvou na Státní statek Hartmanice, který je měl v majetku až do restitucí v 90. letech, kdy byly vydány oprávněnému dědici p. Zdeňku Spassovovi, synu paní Marie Schmiedlové a tedy vnuku po Theresii a Aloisi Schmiedlových.

Díky provedené pozůstalosti navštívili rodiče dne 18.8.1974 paní Marii Schmiedlovou, která již bydlela v Červených Dvorcích č. 7 a uzavřeli s ní kupní smlouvu, dle které jim prodala stavení na Horním Kochánově č.p. 40 za 700,- Kč. Současně rodiče požádali ONV v Klatovech o souhlas s převodem nemovitosti. Dle jejich požadavku a tehdejším předpisům, muselo být provedeno oddělení pozemku chalupy č.p.40 (743m2) a části „zahrady“ parc. č. 291/2 (389m2) z původních pozemků č. parc. 291 a č. parc. 41 (vejminek).

Celý proces odprodeje se bohužel zdržel díky požadavkům na ohodnocení původní ceny zbořeniště a následně vložených investic z důvodu rekonstrukce domu. Byly tak vyhotoveny celkem tři znalecké posudky: v roce 1984, 1988 a v roce 1989, aby mohla být stanovena cena pro odkup poloviny objektu od státu. V roce 1989 tak konečně došlo k odkupu poloviny od státu (6.500,- Kč), soudnímu jednání a podepsání smíru s paní Marií Schmiedlovou, které rodiče po letech, ještě z důvodu zachování smíru po „vydržení objektu“ museli doplatit (10.000,- Kč). Chalupu tak konečně po 22 letech právně nabyli v červenci 1989.

Chalupa byla využívána jako rekreační objekt širokou rodinou Kaplanových a jejich přáteli, rodiče Marie a Jiří Kaplanovi zde na sklonku života trávili prodloužené léto, zpravidla od května do září, později potom v péči dětí, které se střídali přes letní měsíce na chalupě, aby o rodiče bylo postaráno. Počátkem roku 2011 chalupu po domluvě se sourozenci převzal do vlastnictví syn Jan Kaplan, který provedl rozsáhlou rekonstrukci chalupy, obnovil stavbu původní stodoly nad chalupou, rozpadlé kamenné zídky a na místě dřívější stodoly (vejminku, dříve parc. číslo 41 provedl opravu kamenného zdiva a postavil dřevěný přístřešek pro sklad dřeva a kryté venkovní sezení. Otec Jiří Kaplan zemřel v říjnu roku 2011 a maminka Marie v dubnu 2014 – oba dva ve věku 86 let. Na jejich památku jsou u starých buků pod chalupou umístěna dvě dubová umrlčí prkna, jakožto připomínka na jejich vřelý vztah k tomuto místu.

Od roku 2015 je zde trvalým obyvatelem Jan Kaplan – jediný trvale žijící obyvatel v kat. území Kochánov II.

Odkaz:
http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=4999
Kochánov – místa a lidé autor Petr Kop
Im Lande der Kunischen Freibauern – Morsak Verlag Grafenau